Rozhodli jsme se o směřování svého života správně? Jaké byly jiné možnosti ohledně naší možné životní profese, které jsme přehlédli a nakonec se vydali jinou cestou? Co by se stalo kdybychom se tehdy rozhodli jinak? To jsou otázky, které si někdy během života položil asi každý z nás. Také já jsem nad tím v nedávné době přemýšlela. Někdy člověk o své budoucnosti rozhoduje tak mladý, že je opravdu trochu riskem, jak to všechno dopadne, pak už se ale stejně nemůže vrátit zpátky a svá stará, mnohdy ještě téměř dětská, rozhodnutí změnit, už si může jen říkat: „Kdyby…“

Fotografie na sebe do kruhu navazují tím, že na dvou sousedních fotografiích je vždy buď stejná osoba nebo stejná profese. Fotografované osoby jsem si dohledávala na základě jejich reálného povolání a následně jsem vždy hledala dalšího člověka, který skutečně dělá to, čím chtěl ten předchozí být. Fotografovaní měli možnost zkusit si alespoň imaginárně, jaké by to bylo stát se tím, čím také chtěli být. Divákovi ale zůstává skryté, jestli ten profesí skutečný vědec, veterinář, volejbalista, pianista, tramvaják, žokej, letuška nebo učitelka je na fotograii v levo či vpravo. Kruh fotografovaných se nakonec uzavřel, protože se mi podařilo dojít až k osobě, která chtěla být skutečně tím, co osoba na začátku řady. To je zároveň metaforou toho, že vždy se může najít někdo, kdo by byl vděčný, za to co máme sami.

Výsledkem tohoto projektu je 16 fotografiií formátu 50 x 50 cm s laminací na podložce Forex. Práce vznikla jako magisterský diplomový projekt na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.